Dívka v sedle 13.část
Sněhová bouře
Tak jak rychle podzim přišel, stejně rychle zase odešel. Místo barevného listí zemi začala pokrývat sněhová peřina. Letošní zima začala velice krutě. Na Štědrý den se chystáme zase do Francie. Dan se velice těší, protože opět uvidí Charlotte. Koukám, že jsem vám ještě o Charlotte nic moc neřekla, takže na chvíli odbočíme a něco vám o ní povím.
Charlotte je 17 letá dívka, která hodně miluje zvířata. Je veganka. Závodně se věnuje plavaní a s koněm parkuru. Poslední roky se z ní stává čím dál větší celebrita, ale není vůbec namyšlená, právě naopak. Mám ji velice ráda a jsem ráda, že je to Danova přítelkyně. Přikládám i její fotku:
Po škole jsme se s Danem chtěli vydat domů. Najednou jsem ucítila v kapse mobil, jak začal vibrovat, tak jsem ho vytáhla ,,Volá mamka.." řekla jsem a Dan je přikývl. Zdvihla jsem telefon a dozvěděla jsem se, že jedeme do Francie o 2 dny dříve tudíž dnes. Přetlumočila jsem to Danovi a ten hned musel zavolat Charlotte. Vydali jsme se domů a chtěli počkat na mamku než dojede z práce. Doma jsme si sedli na gauč a já jsem zapnula televizi. ,,V té televizi zase nic není.." řekla jsem znuděně a chtěla jí vypnout ,,POČKEJ!" z ničeho nic řekl Dan až jsem se lekla. Byla tam reportáž o tom, že se kamión srazil s osobním vozem, ale moment něco tu nehraje. Vždyť to je mámino auto! ,,Dane?" ,,DANE?!" řekla jsem zoufala. Podíval se na mě, tak zlým pohledem ,,Ano, bylo to mámino auto.." ,,STAČÍ?!" začala jsem brečet. Dan mě objal a omluvil se mi, že to tak nemyslel ,,Hej, pojdeme za tátou.. musí to vědět!" utřel mi slzy a vyjeli jsme. Táta měl zrovna jednaní, takže nám jeho sekretářka řekla ať si počkáme, že nás pak zavolá až skončí. Po cca hodině se objevil v chodbě, rozeběhla jsem se a pěkně ho objala. ,,Ahoj děcka, co vy tady?" řekl s úsměvem, Dan ho chytl za rameno a řekl ,,Tati musíme si promluvit.. je to důležité.." ,,Tak pojďte do kanceláře ať to neřešíme tady.. chcete čaj?" přikývli jsme. Sedli jsme si a já se podívala na Dana, aby nějak začal. ,,Tak co jste potřebovali? v celou mám další jednání, tak ať to stihnu." nesl nám čaj, když v tom Dan začal ,,Jde o mámu.. dávali to v televizi.. srazil její auto kamión.." ,,nepřežila.." vydechl. S tím slovem vypadli otci hrníčky. Do jeho očí se nahnalo obrovské množství slz a bylo vidět, že to už neudrží. Dan se zvedl a pevně ho objal. Po chvíli jsme se k nim přidala také. Brečeli jsme. Otec se chtěl stále na něco zeptat, ale nenalézal slov. Najednou přišla sekretářka s tím, že už má jen 10 minut než začne další jednání, ale když se na nás podívala pochopila, že otec není ve vhodném stavu ,,Jděte domů.. zavolám Brownovi on to za vás vezme! Užijte si dovolenou!" usmála se a odešla. Otec se tedy sbalil a odešli jsme na parkoviště, dojeli domů spakovali si věci a vyrazili do Francie. V autě bylo strašné ticho. Táta pustil rádio. Místo písniček tam byla reportáž o tom, co se stalo. Zastavil, vystoupil z auta a šel se nadechnout.
Tento příběh jsem začala psát; 14.5.2016 12:08, konec; !